Home Citáty Citáty
Citáty Tisk Email

ZNAMENÍ U CESTY

(několik ukázek)

Zdá se mi, že kdyby lidé věděli, jak pro mne bylo namáhavé žít, snáze by mi odpustili všechno zlé, jež jsem způsobil, a všechno dobré, jež jsem opomněl učinit, a ještě by jim zbylo trochu soucitu, aby mě politovali.

*

Znal jsem člověka, jenž pro každou věc, kterou neměl nebo nechápal, uměl nalézt zlé slovo.

*

Bát se lidí znamená prohřešovat se proti Bohu. Strach z lidí pochází z toho, že jsme se kdysi provinili proti božímu principu. Člověk, v němž je živá duše, by se logicky neměl bát lidí ani ničeho lidského.

*

V této společnosti trpíme stejně všichni, ženy i muži, jen role jsou rozdělené, a to zhruba takto: Když my trpíme kvůli ženám, je to takřka pravidelně proto, že ženy nejsou takové, jaké bychom je chtěli mít. Když ženy trpí pro nás, je to vždy proto, že jsme takoví, jací jsme. Ale co je hlavní, trpíme všichni a trápíme se často, dlouho, krutě a nesmyslně.

*

Jen aktivní lidé a jejich bojovnost a bezohlednost posouvají život kupředu, ale jen pasivní lidé a jejich trpělivost a dobrota jej udržují a činí možným a snesitelným.

*

Ne smrt, ale zapomnění všechno řeší. Zapomnění, a to nejen pojmů, slov a tváří, ale všeho, co existuje a žije. Zapomnění těla a zapomnění času. Zapomnění, aby si člověk mohl oddechnout a žít dál v těle bez vzpomínek, s duchem beze jména. Zapomnění, smrt s právem na naději.

*

Žít ve strachu, v lítosti, v neustálém strachu ze strachu, nemoci zavřít oči a oddechnout si, a při tom všem pracovat a smát se a rozmlouvat, to pro lidi jako já znamená žít a mít úspěch mezi lidmi.

*

Přijde čas, kdy se člověk octne před temnou, neprůchodnou propastí, kterou si po léta zvolna a nevědomky sám kopal. Kupředu nemůže, nazpátek není kam. Slova se vytratila, slzy nepomáhají; hanba je zabědovat; a koho také volat? Nepamatuje si kloudně, ani jak se sám jmenuje. Tu člověk zjistí, že na zemi existuje jen jedno jediné skutečné utrpení: muka špatného svědomí.

*

V první půli života člověk chce a dělá to, zač se bude v druhé půli stydět a čeho se bude zříkat, a druhá půlka mu uteče v marných pokusech napravit nebo aspoň ututlat to, co dělal v první polovině. Tak se nakonec vše ruší a svede na nulu. Zbývá jen lítost a stud.

*

Buďte nedůvěřiví k sobě, k svým pocitům a náladám. Buďte nedůvěřiví k sobě, a nebudete muset být přehnaně nedůvěřiví vůči celému ostatnímu světu. A stanete se tím lepšími, spravedlivějšími, všem příjemnějšími a sami sobě snesitelnějšími. Jakmile pocítíte obecnou nechuť vůči světu a větší nedůvěru k lidem, než je rozumné a potřebné, ihned buďte ve střehu, ale ve střehu vůči sobě, a pozorně zkoumejte své nitro, poněvadž to je nejlepší známka, že něco není v pořádku ve vás.

*

Při hledání toho, co potřebuji a o čem ani sám přesně nevím, co to vlastně je, chodil jsem od člověka k člověku a viděl, že všichni dohromady mají méně, než mám já, který nemám nic, a že jsem u každého nechal něco z toho, co nemám a co hledám. – Zůstaneš docela sám, a nebudeš muset ani umřít!

*

Neměl sílu ani vůli překonat a potlačit své nezdravé touhy, ani odvahu snášet důsledky jejich uskutečnění.

*

Neustále úpěli po svobodě, a zapomněli předtím hledat sílu, aby mohli svobodu důstojně nést.

*

Komu se podaří proniknout do ticha a oslovit je jeho pravým jménem, ten dosáhne maxima toho, čeho smrtelný člověk může vůbec dosáhnout. Nebude mu už připadat ani studené, ani němé, ani plané, ani strašné, ale bude mu sloužit a stát při něm při každém soužení, jako při tom hrdinovi z lidové písně víla, kterou chytil za vlasy, posestřil se s ní a zavázal si ji navěky. Kdo dokáže prohřát a oživit samotu, dobude světa.

*

Mezi obavou, že se něco stane, a nadějí, že snad přece jen ne, je víc prostoru, než se obvykle soudí. Na tom úzkém, tvrdém, holém a temném prostoru stráví leckterý z nás celý svůj život.

*

Viděl jsem, v čem spočívá takzvaná bojovnost některých „bojovných“ lidí. Vymyslí si svůj „boj“, mermomocí si pro něj najdou důvody, dají mu jméno a bojují bez rizika a bez výsledku, bojují – jenom aby nemuseli myslet a pracovat.

*

Nejhorší není, že vše pomíjí, ale že se s tímto prostým a nevyhnutelným faktem nemůžeme a neumíme smířit.

*

Zklamat se v nějaké veliké naději není žádná hanba. Sám fakt, že taková naděje mohla existovat, má takovou cenu, že není příliš draze zaplacena zklamáním, i kdyby bylo nevímjak těžké.

*

Co nebolí – není život, co nepomíjí – není štěstí.

BEZ NÁZVU

Žádné bohy ani modlitby!

A přesto jako bych někdy slyšel

Cosi jak modlivý šepot v duši.

To má stará a věčně živá touha

Volá odkudsi z hlubin

A tichým hlasem žádá trošku místa

V kterési z nesmírných rajských zahrad,

Kde bych konečně našel,

Co jsem tu odjakživa hledal:

Šíři a prostor, nekonečný obzor

A možnost se volně nadechnout.

Bělehrad, 1973

 

Partneři

Slotgame

Aida & Milutin Perićovi

Luka Praha

 

Zaduzbina Ive Andrica

Lukalu

VesoDjorem.eu